cze / en
2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007
Signal - Tomáš Tichý

Signal
olej a akryl na plátně - 180x150
2017

Signal - Tomáš Tichý

Signal
olej a akryl na plátně - 180x150
2017

Černá díra - Tomáš Tichý

Černá díra
olej a akryl na plátně - 50x40
2017

Horizont událostí I - Tomáš Tichý

Horizont událostí I
olej a akryl na plátně - 150x180
2017

Horizont událostí II - Tomáš Tichý

Horizont událostí II
olej a akryl na plátně - 150x180
2017

Randez-vous II - Tomáš Tichý

Randez-vous II
olej a akryl na plátně - 150x180
2017

Ateliér - Randez-vous II - Tomáš Tichý

Ateliér - Randez-vous II
olej a akryl na plátně - 150x180
2017

Madonna I - detail - Tomáš Tichý

Madonna I - detail
olej a akryl na plátně - 40x50
2017

Madonna I - Tomáš Tichý

Madonna I
olej a akryl na plátně - 40x50
2017

Madonna II - Tomáš Tichý

Madonna II
olej a akryl na plátně - 90x100
2017

Madonna I, II - Tomáš Tichý

Madonna I, II
olej a akryl na plátně - 40x50, 90x100
2017

Prostor 2.0 - Tomáš Tichý

Prostor 2.0
olej a akryl na plátně - 40x50
2017

Rande - Tomáš Tichý

Rande
olej a akryl na plátně - 100x120
2017

V meziprostoru - Tomáš Tichý

V meziprostoru
olej a akryl na plátně - 100x120
2017
soukromá sbírka

Rychle se rozvíjející malířské dílo Tomáše Tichého patří k nej-původnějším koncepcím nové vlny české malby. Na všestrannou technickou připravenost u něj rychle navázala schopnost a především vůle hledat a nalézat nové a nové náměty svých obrazů.  Podílí se tak na obecné tendenci globální revitalizace a také aktualizace více či méně klasického obrazu. V konfrontaci s novými médii a typy díla sice malířství nikdy neopustilo scénu aktuálního umění, nicméně soužití s experimentálními tendencemi nebylo vždy snadné. Obtíží si byli vědomi ve Francii již v půli šedesátých let reprezentanti tak zvané „nové figurace“, když v programovém obraze inscenovali smrt Marcela Duchampa (1887-1968). Ten se o historickou relativizaci malby podstatnou měrou zasloužil dadaisticky polemickými provokacemi svých objektů. V kolektivním obraze ho symbolicky shodili ze schodů a vystrojili mu pohřeb! Od té doby se zobrazivá malba ve světě realizovala v rámci několika proudů. Své řekli němečtí „noví divocí“ a také „česká groteska“. Od zmíněné nové figurace se radikálně oddělil mytologizující anarchismus „figurace volné“.

 Dnešní česká vlna renesance malířství, vydatně podporovaná tradicí dobré malby na pražské Akademii výtvarných umění, má na co navazovat. A také co nového přinášet. Nové náměty, důkladně zabydlené v dnešních reáliích, jsou samozřejmostí. A právě zde si před sebou doširoka otevírá svou tvůrčí cestu Tomáš Tichý.

 Tichého dnešní obrazy představují třetí etapu v rychém rozvoji jeho tvorby. Jsou svým způsobem jakousi syntézou zkušeností z předchozích let. To jim umožňuje přejít ke komplexnějším námětům s hlubším myšlenkovým zázemím. Malíř je poután aktuální životní scénou současnosti - zákoutími velkoměsta, kde vidíme odpadkové kontejnery vedle řídké vegetace parků a prosklené stěny administratvních a komerčních budov. Uvnitř malíř nalézá strohou racionalitu kanceláří s chladným designem odcizených technických forem. Základem obrazu je symbolické vyznění zvolené, aktivně scénicky domyšlené reality. Ale nejen to, také další výrazově aktivní rekonstrukce dané skutečnosti v rovině objevného výroku o celé dnešní době. Čím intenzivnější je však prožitek skutečnosti, tím silnější je touha vyvolat v obraze zcela svébytnou atmosféru intimně sdělovaného tajemství. Malíř k tomu používá nečekaných prostorových novotvarů, do pravděpodobného prostředí vsunuje prvky abstraktních forem. Aktuálně působící věcné zobrazení se pomocí labyrinticky klamavých výtvarných intervencí v obraze mění v sugestivní metaforu jisté zmatečnosti dnešního životního prostoru. Zobrazovaný svět je nám důvěrně znám, ale zároveň k němu spolu s autorem obrazu nacházíme složitější, rozporuplný vztah. Chladná racionalita průmyslových forem a technologií nabízí jisté spolehnutí, ale také vzbuzuje obavy z krize, chaosu, a navozuje plíživou úzkost. 

 V posledních obrazech Tomáše Tichého se připomíná cosi z kladů neodbytného vyrovnávání se umění s někdejší industriální realitou doby „nové věcnosti“ dvacátých a třicátých let, ale také se zde hlásí právě protichůdně působící fantaskno surrealismu. Tam se mohl plně projevit iracionálně věštebný potenciál lidského podvědomí. Obé v jejich objevném spojení nachází v obrazech Tomáše Tichého své analytické pokračování. Právě ta dynamicky polyfonní vnitřní myšlenková dramaturgie obrazu jakoby někdy doslova popisovala rozpornost dnešních obsahů nazírání aktuální skutečnosti. To je to, co představuje podstatnější a obecnější poselství autorova malířského díla.

 Výtvarná imaginace Tomáše Tichého je schopna nejrůznějších poloh: od jímavé poetiky citové účasti, kterou si malíř osvojil ve svých raných reminiscencích na lyrismus konce předminulého století, přes věcná pozorování a odtažitý konstruktivismus forem až k celkově dramatické expresi sugestivního dění obrazu.

Každá malba Tomáše Tichého představuje určitou událost, nové zjevení skutečnosti na záměrně esteticky kultivovaném projekčním plátně realitou poučené symbolické imaginace.

 

Jan Kříž